Lepší život pro koně - Články

Vyňatek: ,,Trénink Haute Ecole´´

Mon, 03 Nov 2008 09:41:14 +0100

Když mluvíme o tréniku, měli by jsme vzít na mysl jednu choulostivou a neradostnou věc, jménem bič. Typickou reakcí standartního koně při pohledu na bič je ohromný strach. Kůň myslí jen na to, aby utekl a snaží se vzdálit za každou cenu. Panický strach z biče - z jeho doteku, z jeho hrozného svištění - to je typické pro mnoho koní.

Vše, co bylo řečeno předem, neznamená, že lidé, kteří jezdí na koních a pracují s nimi by neměli mít v ruce bič. Je to podstatná věc a prodloužená ruka, určuje rytmus, tempo a zvedání nohou. Můžete s bičem dělat všechno, kromě jedné věci: nikdy nemůžete koně uhodit a kůň si tím musí být absolutně jistý. Kůň by se neměl biče bát a měl by si uvědomit, že ho nikdy neuhodíte. Není důležité jaký nebo kolik bičů máte, důležitější je postoj koně. Kůň, který nebyl nikdy bičem uhozen, neboëre bič jako nebezpečí a reaguje na něj jako na nástroj tréninku.

V tréninkovém postupu budeme potřebovat větčinou lonžovací bič. Zpravidla se koně se zpravidla bojí lonžovacího biče ještě víc než normálního, protože uhození jím je více bolestivé. Ale kůň který nikdy nebyl lonžovací bičem uhozen a ví, že nikdy nebude se ani jeho nebojí.

Lonžovací bič je jedna z velmi nebepečných věcí. Je jedním z tajemství cirkusu. Z cirkusové manéže nemůže kůň zmizet a uděry přes uši a zád´jsou vždy bolestivé.

Jeden den v životě koně

Tue, 28 Oct 2008 09:20:09 +0100

Představte si, že jste zamčeni v zatuchlé kleci, tak velké jako vaše postel. Zamčeni po celá léta. Voláním přírody musíte odpovědět právě tam, pod sebe, to tu stále zapáchá. Ale na tom stejném místě musíte spát a pach amoniaku dráždí vaše oči a plíce. někdo tě krmí dvakrát denně(poznámka:ve volné přírodě se koně pasou téměř neustále). Nejpravděpodobněji trpíš gastritidou nebo kašlem, bolí tě nohy po včerejším tréninku, ale ošetřovatel ve službě bude těžko rozumět tvému stavu. Není tu nikdo, komu si můžeš postěžovat. Zápach a dusno jsou otřesné. Situace je beznadějná. Zatímco tě čistí, jsi uvázaný ve stájové uličce, bez možnosti pohnout se, jestližetě, například, něco bolí nebo šimrá. Křičí na tebe a bouchají do tebe hřbílkem.

Jednou denně tě vezmou ven, kde se můžeš nadýchat čerstvého vzduchu. Ale když zašilháš po sluníčku, rozhodneš se nabrat do hrudníku čerstvý vzduch, ucítíš ostrou bolest od krutě stáhnutého podbřišníku. A jdeš pracovat. Během hodiny sedí bez přestávky na tvém hřbetě, bodají tě do boků ostruhami a trestají udidlem za každý náznak odporu. Koně se při tomto cítí naprosto nešťastně. Těžko potkáte sportovce, který rozumí koňské anatomii a fyziologii, svalům, kloubům, srdečním funkcím, atd. Skoro všichni koně trpí nedovolenou činností svých ignorujících jezdců. 90% sedlaných koní trpí změnami ve svalo-kosterním systému-zraněným hřbetem a klouby. Když jsou nasedlaní, stále cítí bolest.

Představte si, že tohle všechno stále pokračuje a vy nemůžete nic říct, nemáte právo si postěžovat. Po práci jdeš do té stejné klece, velké jako postel, a zábava je pro dnešek u konce.

Tak strávíš 23 hodin ve vlhkém boxu a hodinu horlivým mučením. Líbí se ti takový denní režim? Jaké je jméno pro takovou existenci?

Avšak to není ještě ta nejhorší varianta. Všichni vědí, jak zvládnout stájové zlozvyky. Jestliže je kůň zavřený ve stáji 23 hodin, zkouší dělat něco nepřijatelného, a je za své chování krutě a okamžitě potrestán. Jestliže začne polykat vzduch, upevní mu kolem krku řemen, začne li hodinařit, uvážou ho na celou noc na krátký řetízek.

Nikdo nepřemýšlí o důvodu takového chování, že kůň trpí fyzicky i duševně. Všechny stájové zlozvyky jsou zapříčiněny jednoduchými důvody. Měli by jsme pochopit a zlepšit situaci. Není to tak obtížné. Zkuste se vcítit do emociálního stavu koně.

Předtím, než byl kůň používán ke sportu nebo k ježdění pro zábavu, těžko mohl mít nějaké stájové zlozvyky, stejně jako nemuseli těžce pracovat, ale jednoduše mohli dělat plno ostatních věcí, takže na zlozvyky neměli čas.

Tyto zlozvyky ukazují psychické utrpění náležící uvěznění a sociální izolaci. Psychický stav koně a a také nějaké hledisko jeho chování mnohdy závisí na způsobu života koně a prostředí. Nejlepší by bylo držet koně v malé skupině na louce, ale když vezmem v ůvahu cenu několika koní.

Příčinou zlozvyků bývá stres. Kůň nemůže vypít kozlík lékařský, nb dát si injekci na uklidnění. Ale příroda je moudrá a dala koním možnost uklidnit tento depresivní stav. To znamená osvojit si tyto špatné stájové zvyky.

Jsme zodpovědná za fyzické a mentální zdraví našich koní. Měli bychom se řídit následujícími pravidly:

1. Dejte svému koni tolik prostoru a svěžího vzduchu, jak jen je možné. Nejlépe by bylo držet ho venku na louce.

2. Nechte svého koně žít svým vlastním životam, stýkat se s ostatními koňmi. Jestliže to není možné, pak:

3. Nechte koně sledovat, co se děje ve stáji a umožněte mu dívat se na ostatní koně(horní část stájových dveří by měla být stále otevřená).

4. Velikost stáje pro koně měřícího 163 cm nesmí být menší než 4x4,5 m.

5. Nechte koně být venku ve výběhu jak jen je to možné. Nejlepší variantou je nechat ho venku nejméně 2 hodiny.

6. Krmte malé dávky jídla, nejlépe každé dvě hodiny s noční přestávkou nejméně 8 hodin. Jídlo zabavuje koně a je prevencí před vytvořením zlozvyků a nemocím jako gastritida.

7. Pracujte s koněm důkladně a pravidelně, ale nikdy ho nepřetížete. Zkuste práci zpestřit, jak jen je možné.

8. Kupte koni hračky, nebo připevněte na stěnu boxu nerozbitné zrcadlo.

9. Měnte ve stáji denně podestýlku. Nepěstujte bakterie a zápach.

10. Hlavní věcí je svěží vzduch. Mějte otevřené dveře a okna, dokud není venku příliš zima. koně snáší chladné počasí docela dobře. Kašel není bezpodmínečně příznak zimy v 99% je to emfyzmén-alergie na prach, podestýlku... Avšak je-li zima, dejte na koně teplou deku.

11. Namáčejte seno, je-li prašné a někteří koně ve stáji z něj kašlou.

12. Vybíretje pro koně různorodou stravu. Dejte mu do boxu vetvičky nejedovatých rostlin a stromů.

13. Dávejte krmné doplny vzrušivým a nervozním koním, kteří trpí během pobytu ve stáji. Mohou to být doplňky s vitamínem B₁₂, magnesiem nebo léčivými bylinkami.

14. Zavolejte veterináře, jestliže nemůžete určit důvod deprese koně a stájových zlozvyků. Pamatujte, že klkání spolu se stresem mohou být příčinou koliky. Koně nikdy nenaříkají mez příčiny. Kontrolujte všechno-zdravotní stav, chrup, kopyta...

15. Pokuď má kůň den volna, nikdy ho neponechávejte ve stáji po celý den. Může to způsobit vážnou chorobu-černé močení. Den volna ve stáji není odpočinek, ale trest.

16. Omezte denní dávku před dnem volna na polovinu. Částečně se tím vyvarujete problémům nadcházejícího dne.

17. Kůň musí spotřebovat energii, které se mu dostává v potravě. Tu nemůže spotřebovat při stání ve stáji. Nepřekrmujte koně. Překrmování zvyšuje možnost schvácení kopyt.

18. Jestliže není k dispozici výběh, voďte koně, jako doplněk k denní práci.

19. Vymyslete nějaké hry pro zabavení koně. Naučte se 7 Parreliho her.

20. Denně koně čistěte-drbejte ho rukama. Přistupte blíže ke koni, čelem k jeho zádi a začněte ho drbat na kohoutku. Jsem přesvědčen, že jestli vám váš kůň důvěřuje, začně vás drbat během několika minut na zádech. Nic nepřináši koni a jeho majiteli víc, než vzájemné škrabání.

Hra

Mon, 27 Oct 2008 10:01:18 +0100

Hra

Jedno z prvních cvičení navržených NHE je zkusit, aby kůň zvedl balónek a prinesl ho. I tento jednoduchý požadavek zabere čas. Není to žádný trik-je to opravdový úkol a je jen na nás, aby jsme našli cestu, aby kůň pochopil, co si přejeme, který se může mnohdy stát frustrující a neradostný. Jestliže stojíte před dítětem, které nemluví naším jazykem a chcete se skamarádi a něco mu ukázat, jak to uděláte?

Nemůžete nutit silou, podplácet, podvádět nebo vnucovat jiný známý ,,tréninkový´´ způsob. Obtížná část je pro nás vysvětlit koní, co chceme. Je to také důležité hledisko ve vývoji, protože potom budeme pracovat s koňskou myslí, komunikací, a ne vyvolávat fyzické a naučené reakce. Aby ti kůň přinesl balónek, není podvod! Důležitou částí je, aby se kůň s radostí podílel na tvé prosbě. Můžeme vidět, že kůň okamžitě pochopí, ale, v některých případech to neudělá. To je začátek vytváření vztahu-změna ve obvyklých způsobech vztahujících se ke koním. Jestliže se kůň rozhodne jít pryč, musíme ho nechát jít pryč. ,,Jestliže dám svému koní svobodný výběr, jak s ním pak budu moct něco dělat?´´ Jen když se kůň rozhodne důvěřovat a věřit v nás. Velká část závisí na našem vlastním postoji.

Může to zabrat 6 týdnů, 6 měsíců. Jestliže tomu lidé nevěří a nemají trpělivost, pak to co chtějí, je zotročení. Pak by tato metoda nebyla pro ně. Mohou strávit příštích 6 let bojováním s jejich koněm, a hledáním jedné metody za druhou. To by znamenalo, že kůň má skvělý charakter a oni nemohou vidět pravdu pře sebou, nebo budou mít rezignovaný stín. Nějací koně davájí víc, když je víc tlačíš. Vyvinou větší rychlost, provádí ostřejší obraty, a tay přijde den, kdy kůň nemůže déle jít bez bolesti...

Není zde řečeno, že jiní lidé nemají dobrý vztah se svým koněm bez toho, aby toto dělali. Mnohdy dosáhnou tohoto typu vztahu svým vlastním pozorováním, svými vlastními touhami stranou a respektováním koně, opravdovou láskou, nebo možná vytvořením takového vztahu dokonce náhodou, bez toho aby věděli, co přesně dělají. Ale v NHE není síla, není bolest, a kůň si musí být absolutně jistý, že nikdy nebude uhozen. Je zde mnoho her a protahovacích cvičení pro koně, vše se připravuje ze země, ale ne bezmyšlenkovým lonžováním.

Přinášení balónku je cvičení, pro nalezení cesty, aby nám kůň porozuměl, co si přejeme.

Co je a není NHE

Thu, 23 Oct 2008 20:04:48 +0200

Nová Haute Ecole

To, čím Alexandr rád nazývá Nový Haute Ecole(NHE), je vztah s porozumění a komunikací na prvním místě. To přichází jako první. Jak naučime koně zvedat nohy při španělském kroku bez toho, aby jsme se ho dotkli? Tady je komunikace základem... dva způsoby komunikace. Naši koně dělají věci pro nás, ale v té podobě, která je velice rozdílná. Je mnoho metod, kdy kůň může udělat uplně všechno, ale náš přístup převrátil ty nejtradičnější přesvědčení a trénink hlavou dolů. Musíš zapomenout na vše, co jsi se učil. Zaprvé, k nám přicházejí stále lidé, kteří očekávají, že se jejich koně při tréninku naučí dělat jednotlivé pohyby..nebo ještě hůř, ti kteří chtějí NHE využít k soutěžím bez udidla. Alexandr je přesvědčený, že touha a chtivost po soutěžení vždy odstraňuje blaho koně.

Tradiční trénink používá nadvládu a kontrolu silou. Mnoho aspektů takového tréninku ukazuje koně, který je šéf, síle nepoddajný a poukazuje na hlavního koně ve stádě. Koni je jasné, že my nejsme kůň, stejě jako nám je jasné, že kůň není člověk. V NHE nevyhledáváme dominanci nebo submisivnost, ale ochotu a důvěru, chceme ukázat pravou přirozenost koně a né ji potlačit. Toto je aspekt, jak je vztah podstatný. Co může na lidi nejvíce zapůsobit je, jak si Alexandr vybral ,,vzpurné´´ koně, kteří se odmítli stát předmětem tradičního tréninku a odmítali se poddat. Někteří opakovali, že tento druh tréninku by byl jasně bezvýznamný, a solidní vztah většinou považují za nemožný. Ale s NHE možný je.

Co NHE není...

Někteří koně, trénovaní jinými metodami, umí různé pohyby, které NHE prezentuje, ale to ještě není NHE. Osoba, která se jen rozhodla dát na koně kordeo, také nedělá NHE. Až projdeme celým procesem utvoření vztahu s koněm a učíme koně cvičením na zlepšení psychyské síli, a pak ho tlačíme na 4 hodinové vyjíždce, nebo zkoušíme ježdění na čas nebo barely, to také není NHE.

Pravá NHE není nástroj, který odvede tradiční tréning zpět, a poté se pokračuje v tom samém, jako přetím. Je to NHE a nic jiného. Není to metoda pro náš vlastní zisk, peníze, vytváření ega či postupné zničení zdraví koně. Dává naše touhy stranou. Respektuje koně.

Nový způsob života

Ideálně, by jsme měli mít domov společný s koněm, ne box, typický pro běžné stáje. Pomáme rozvíjet mysl, výraz a vědomí. Lidé se často obávají koně hrajícího si jako kůň. Velká část vztahu se vyvíjí právě přes hry. Musíte porozumět, že je to typ vztahu, kdy jdete s koněm stejnou cestou. Jestliže ho o něco požádáš, nebo na to dokonce pomyslíš, kůň ví, co má udělat, ale koně, který je rozhodnutý, že to neudělá, nedonutíš silou. Máš-li správný postoj, ukazuješ osobní zájem a nadšení, mohl by ses vždy zkusit zeptat znova-jako když zkoušíte přesvědčit přítele, aby si zahrál hru-ale stejně tak musíte respektovat koně.

Je důležité uvážit, zdali chceme opravdový vztah se svým koněm. Mnoho lidí chce koně jen kvůli zpětnému působení a výraznosti. My dávame koni svobodu, aby si vybral, a to je spolupůsobení, ne diktatura. Motto zde je: ,,Kůň je vždycky dobrý.´´ Pro ty, kteří přicházejí s myšlenkou tréninku užitečných zvířat, může uvědomění těchto slov zabrat delší čas.

Kůň dělá všechno z nějakého důvodu, a my ho musime pochopit a provázet správným směrem. Tento typ spolupůsobení nám ukáže to nejlepší v našich koních a jejich důvěry v nás. Tato důvěra nám dá koně pozorného a soustředěného.

Největší prací je, přetvořit sebe, ne koně. To je velkázměna vedle toho, co mnoho lidí považuje za obvyklé. Všechny tyto vypovědí stojí před námi v našich koních, a uskuteční se před našima očima, až jim budeme schopni porozumět. Práce s divokými koňmi, kteří nikdy předtím nepotkali člověka, by pak možná mohla být mnohem lehčí. Může to být přechodná doba pro domestikované koně, kdy si začnou uvědomovat, že nyní mají na výběr a mohou být stále nejistí našimi záměry a možná i nedůtklivý. V mezičase, můžeme vidět překvapený pohled v koňských očích, když si uvědomují, že požadujeme spolupůsobení namísto obvyklého ,,Udělej to co chci!´´

vše co kůň dělá má důvod. Musíme porozumět a provázet ho správným směrem.

Vyňatek: ,,Malá Therese´´

Tue, 14 Oct 2008 11:49:07 +0200

Jak magické a lehké jsou sny mladé dostihové klisny jménem Therese, která leží na operačním stole kliniky Rosedyle and Partners v Newmarketu. Panuje zde naprosté mlčení, sterilita, technologie a duchaplné ruce Richarda Payna, celoanglické hvězdy veterinární chirurgie. Therese spí. Bolest opustila její rozbité klouby. A anestezika, kterými je omámena ji odnesla pryč z tohoto stolu, na zelenou louku k její matce a sestře. A tady nádherná Therese začne běhat. Její běh je jemně přerušen dějem na operační scéně, ale vše je rychle znovu pod kontrolou, pokračuje a blíží se ke konci. Následkem anestetik stále spí, klisnička musí být uvolněna z obvazů, ale nikdo ji nemůže vyrušit z jejich upřímných snů. Během toho, co stále sní, je přemístěna do takzvaného zotavovacího boxu.

Jak protichůdný může člověk být! Tak podlý, neústupný a hloupý. Ale také dojemný čas od času! Po třicet spoletí člověk vášnivě sleduje koně. Vynakládá všechno možné i nemožné úsilí aby ho léčil a zprostil ho utrpení. Zaprvé, ovšem, vynakládá všechnu tuto energii, aby toto utrpení zapříčinil. Hlavní důvod je ten, že člověk si je jistý, že má základní právo-právo přinášet koni bolest.

Děvčátko Therese, stejně jako tisíce jiných koní, zničily dostihy. Její osud je typický pro koně po první dostihové sezóně. Richard Payn ji dnes kompletně vyléčil pomocí těžké operace. Vlastně, vyléčil ji jen za tím účelem, aby ji poslal zpět na závodní dráhu. Aby si zničila klouby a roztrhala šlachy.

Ale když výdaje spojené s léčením přesáhly hodnotu malé Therese, její majitelé ji vyměnili za jiného koně, a Therese zmizela do prázdnoty. Skoná utracením nebo vyčerpáním uprostřed pole, celá poškozená, hladovějící a doražená upravenou anglickou dívkou s blonďatými vlasy, rudými lícemi a černé, sametové helmě? Klisnička Therese se pak dostane k bohu, ke koňskému bohu, ale to bude později. Právě teď, ve chvíli kdy natáčíme tento film, vím, že je zachráněna a zdravá. Závodní sezona, kterou by mohla dokonce přežít, právě startuje.

Je přepravena do zvláštního ,,měkkého´´ boxu, kde stěny a podlaha jsou navrženy tak, aby absorbovali každý šok a aby se předešlo každému traumatu, který si kůň může způsobit po předchozí narkoze.

Tady na Newmarketské aukci. Je to hlavní místo prodeje plnokrevníků, anglických plnokrevníků pro dostihy. ceny jsou divoké, nabídky začínají na 30 tisícich nebo více a mohou dosáhnout až bilionu. Před rokem, vystrašená klisnička Therese, běžela tady, na pogumované podlaze aukční haly stejně jako koně prodávaní dnes. Je zde 1500 koňských boxů, gigantické boxové město. Všichni ti, kteří zbohatnou na dostizích. Jeden po druhém jsou do aukční haly přivedeni k smrti vystrašení plnokrevní ročci a silný vysoký hlas neustále předhazuje nabídky a ceny.

To je skvělý začátek a není přijatélné ,ale ne zakázané mluvit o tom, co se stane všem těmto úžasným koním-tak mladým, křehkým a kouzelným, co se s nimi stane za dva roky, většina z nich se promění v mrzáky. Kosti dostihových koní se ničí nebo dokonce lámou, podivně často, ne díky nárazům, ale díky abnormálnímu napětí svalů, které dostihový koně podstupují. 95% z nich bude krvácet z nosu po prvním nebo druhém závodu. Všechno toto je normální, běžné, protože dostihový systém je mučením a poškozováním koně.

V tomto čase, v ,,měkkém´´ boxe kliniky Rossdale and Partners, se malá Therese se již postavila na nohy. Zde, za zvukotěsnou stěnou, která ji obklopuje je absolutní mlčení, neslyší hluk lidského světa, který jí znetvořil nohy-světa lidských her.

Při mluvení o vztahu mezi člověkem a koněm je nutné sebrat odvahu a uznat zřejmé: udidlo je metoda k podrobení koně skrz působení extrémní bolesti v hubě. Nemá jiné funkce.

Udidlo v hubě koně je symbol jezdcova strachu ze síly koně a snahy osvobodit se, symbol neschopnosti a neochotě porozumět koni a být zpětně pochopen.

Alexandr Nevzorov-Díky

Fri, 10 Oct 2008 21:44:58 +0200

Horory z jezdeckého sportu 4

Fri, 10 Oct 2008 21:39:05 +0200

Pár víýstižných videí:

Nezapomeňte- mi jsem ti, kdo to můžeme změnit, my jsme ti, kteří jim můžeme pomoct

Jezdecký sport versus NHE

(od RichMonday)

Ne!

(od Mariou19)

Udidlo je týrání koně

(od streetraceruk, dodám překlad videa)

Horor jménem udidlo:

(od Anoek222)

Drezura-týrání v mnoha případech

(od theflyingflea)

Příběh jednoho koně

(od silverequs)

Duše koně

(od silverequs)

Horory z jezdeckého sportu 3

Fri, 10 Oct 2008 20:51:52 +0200

Kdesi jsem četla, že Nevzorov ukazuje jen ty nejhorší nebo dokonce vyjímečné, ojedinělé hrůzy napáchané udidlem. Není to pravda. Jeďtě se podívat například na parkurové závody, uvidíte mnoho koní trpících bolestí, vím to. Podívejte se jim do očí-jak říká známé přísloví, oko, do duše okno-a uvidíte bolest, strach... Podívejte se na Velkou pardubickou, jen minulý rok tam dva koně zemřeli. Podívejte se na opracoviště před samotnými závody, mnohdy uvidíte víc, než na závodech samotných...

jedna ze známých osobností jezd. sportu:

i děti jsou učeny být kruté ke koním

Rollkur:další z nelidských praktik

ano, Velká pardubická u nás

Podívejte se jim do očí

Horory z jezdeckého spotru 2

Fri, 10 Oct 2008 19:57:34 +0200

Udidlo

Lidé jsou velmi vynalézavý v tom, jak týrat koně...

Horory z jezdeckého sportu

Fri, 10 Oct 2008 19:39:31 +0200

Jaké hrůzy páchají lidé na koních?

Co dokáže způsobit udidlo...

...a lidská touho po zábavě či penězích?

kolik krutosti...

...bolesti

násilý, nepochopení... A proč?

Mohou snad lidé tvrdit, že mají cit, když tohle dokážou dělat neviné bytosti, která za nic nemůžu?

Koňská revoluce

Wed, 08 Oct 2008 21:08:09 +0200

Kůň je vždy dobrý! Vybraj jsem si toto motto už dávno. Patří Chevalierovi de Nestier, jednomu ze starých mistrů a zakladatelů Haute Ecole. Dnes stojíme na přelomu vztahu člověka a koně-odvracíme se od násilá a lží a hledíme na blaho koně a svobodu. Jsme pověřeni obtížnou misí. Jsme zodpovědni za budoucnost vztahu mezi člověkem a koněm, my rozhodujem, zda budou trpět nebo budou šťastní. Jako v klasickém filmovém svěnáří-dobro proti zlu. Nepochybuji, že dobro zvítězí. Cítí to přátelé i nepřátelé. Někdo se těší, jiný se obává. Jsou tu i ti, kteří jsou rozzuřeni a zkouší prudce oponovat. Ale marně... Můžete cítit změny ve vzduchu, před kterými nenaleznete úkryt ani za zavřenými dveřmi stáje.

Koňská revoluce se zakládá na ochraně koní před mučením v jezdeckém sportu a závodech, jejich ochranou před sportovci a neprofesionálními koňaři, kteří používají krutých metod při práci s koňmi. Stojíme proti věcem, které jsou obecně uznávané a vítané ve společnosti. Jsou to závody, jezdecký sport, používání udidla a kruté zacházení s koňmi. Otevíráme lidem oči a vysvětlujeme jim krok za krokem pravdu o násilí a zhoubnosti jezdeckého sportu. V kontextu jezdecký sport vadne na selhání, stejně jako mnoho jiných negativních fenoménů. Je to naprosto nesmyslná a krutá zábava. Ačkoliv někteří lidé nejsou uplnými ničemi. Měli by věnovat větší pozornost koňské hubě a očím, které jsou plné bolesti ,před tím, jestli kůň skáče přes pomalované tyčky. Na počátku jsme hledali pomoc u lidí, kteří znají pravdu o jezdeckém sportu. Koně se nemohou postavit proti jejich otroctví. Tak jim pomáhejme! Nejsou pochybnosti, že lidé porozumí všemu. Je to jen otázka času.

Vyňatek: ,,Uličník se zlatým srdcem´´

Sun, 05 Oct 2008 09:55:01 +0200

Toto je Perst. Odměnou za jeho výjímečně nepoddajnou přirozenost, nezkrotnou duši, hbitost, odvahu, sílu, jeho úžasnou lásku ke svobodě, neochotu podlehnout, se jeho jedinou možnou cestou staly jatka. Sportovci, které vábila jen jeho fyzická dokonalost, se snažili překonat jeho odpor, ale skončili se zlomenýma nohama nebo rukama. Reagoval na násílí takovou silou, že každý musel ustoupit. Byl nepřekonatelný.

Na místě, kde jsem ho našel, bojovali proti jeho nespoutanému, nepoddajnému a nezdolatelnému duchu tradiční cestou. Nekrmili ho týdny, měsíce, v očekávání že povolí. Ale on ne. Protože byl svou přirozeností neporazitelný. Byl prodán za téměř nic jako beznadějný případ, i přes jeho skvělý původ, sílu a krásu.

A tady je ryzá klisna jménem Lippisina s pozoruhodnou sílou a talentem. Kdysi byla Lippisina týrána hladem, stejně tak jako její matka, ale pak, když byla dobře živena, ukázala všem sobě vlastní oslnivost a kouzlo.

Podívejte se na její hry... Ta síla, radost a svoboda. Moje koně jsou nespoutaní a temperamentní. Koně zbožňují hry a já začínám výchovu koně učením, aby si hráli se mnou jako s ostatními koňmi. Někdy jsou hry bouřlivé, napjaté a dramatické, protože zdravý kůň s dobrou krví se žene svou vlastní sílou a rozpustilostí. Hra ho vzrušuje a těší. Člověk by měl odložit svou zbabělost a slabost, nebo zůstane navždycky nezasvědcen. Člověk by neměl být jen partner koně, ale také jeho vůdce, protože tyto báječné hry, které kůň pociťuje lépe než tisíce mrkví, musí začínat a končit na přání člověka. Zde se člověk stává dominantním hřebcem, který má svou vlastní roli a rozdává role ostatním koním ve stádě.

Čím vášnivější hra, tím lepší. Když se jedná s obtížným, temperamentním a dominantním koněm, jako na dostizích, přichází chvíle kdy, odměnou za kontakt založený během hry požádám koně, aby si lehl na zem. Musí to být čestnou cestou, bez žádných prostředků a porušování svobody, jen s pomocí slov. Je to jedna z mnoha cest, jak se prosadit-ležicí kůň je uplně bezbraný a dobře to ví. Člověk ho nijak nezranil a nebere žáené výhody ze své pozice. ,,oh, vidím, že to je správný člověk, aby se stal přítelem a vůdcem´´říká si kůň. Jednou naučím koně lehat a pak ho budu učit sednout si. Sedání je podstatné pro jeho výchovu a také pro dokonalé zvládnutí pohybu, pro zdolání pnutí a posílení zad a beder-kůň, který se neučil sednout nikdy nebude dost fit. Poté, co naučím koně si sednout, učím ho další cvičení, které se zakládá na protahování hřbetu a beder, a také ramena jsou ve hře. Pak už není dlouhá cesta od prvního stupně k druhému, a pak k piruetě se skříženýma nohama, k pituetě na třech nohou. S dobře trénovanými zády a bedry se kůn rychle naučí protahování a kontrole svých vlastních předních noh v klidu, který je přípravou pro španělský krok. Potom, když kůň dost dobře zvládá obtížné figury Haute Ecole, přijdou mu jeho fantastická a elastická bedra, záda a ramena trénovaná jednoduchými a základními prvku, k ruce. A kůň bude vše dělat v klidu a s radostí.

A, jako výsledek, dostanu koně nejen fantasticky silného a pevného, ale taky perfektně a absolutně poslušného a věřícího. Perst, tento rozpustilý chlapec dobře ví, že kdyby udělal jeden náhlý pohyb, rozbil by mou hlavu jako vajíčko svým velkým kopytem. Moc dobře si to uvědomuje a to je přesný dlvod, proč nikdy tento náhlý pohyb neudělá.

Perst odpustil člověku všechnu jeho hloupost a ďábla, kterého pocítil tak akutně, když byl mučen a týrán hladem sportovci. Nyní dosáhl základům Haute Ecole, bez žádných trestů, udidla, vniknutí do svobody, nechal v sobě odhalit moudré a ušlechtilé stvoření a práce s ním nikdy nevolá po udidlu, bití a křiku.

Samozřejmě, je to stále uličník. Ale uličník se zlatým srdcem! No, těžko najdeme koně bez zlatého srdce na celém tomhle světě. Věřím, že je to nemožné. Všichni mají zlaté srdce. A všichni ti koně na závodištích-bití a přeměnění na sportovní náčiní, kteří se bojí a nenávidí lidi-to jsou také koně se zlatým srdcem, kteří jednou byli připraveni milovat, stát se přápeli, porozumět a prominout.

Vyňatek: ,,Sport´´

Thu, 02 Oct 2008 21:34:28 +0200

Klíčovou věcí není sledovat, jestli kůň skáče přes ,,namalované tyčky´´ nebo ne, ale jednoduše se podívat do jeho očí nebo na jeho hubu, abyste viděli to utrpení skrývající se za třpytem, uvéct svou pozornost-at už skáče nebo ne- ke koni samotnému. To není tak těžké.

No, vše je jasně vidět zde. Zde je jazyk. Jak jistě víte, jazyk je místem kde končí nervy a jsou zde umístěny všechny chuťové receptory, je to velice jemná část těla. Jak je patrné, jednou udidlo jazyk mačká, táhne ho zpět a vtlačuje zpět do krku koně, v podstatě, jazyk je právě zde. Ano, zde můžete vidět, jak až daleko je vtlačen zpět do krku činností lidských rukou a udidla. Fyziologicky se hodnotí bolest způsobená udidlem jako jedna z nejsilnějších.

Nyní vám vysvětlím, co dělá tento pěkný mladý chlapec. Provádí to, čemu se v jazyku sportu říká ,,pilování´´. Pilování je intenzivní škubání otěžmi z jedné strany na druhou přirovnávané k pohybu pily.

Pilování má za následek, že na bezzubé časti dolní čelisti se kost, která je pokryta velmi jemnou sliznicí, začne poškozovat nebo dokonce tříštit.

Zde můžete jasně vidět všechno. Tady je udidlo, tady je huba koně. Během prudkého tahání za otěže, takzvaného ,,pilování´´, střední část udidla nejen že vráží do patra koně, zraňuje, mačká a vtlačuje jazyk zpět do krku koně, ale také může rpzbíjet zuby koně.

Podívejme se blíže co se děje s hlavou koně. neustálá bití udidlem do čelisti v místě, kde jsou umísteny trigomenální nervy, má za následek škubavé křeče, které se postupně zhoršují.

A na vrcholu všeho se zde bijí koně. Bijí je opakovaně, nepřetržitě, ,,od srdce´´, bez oddechu. Bijí je do plecí, do zádě, do krku, do očí, do hlavy. Bijí je profesionálové, amatéři, staří a mladí lidé, dokonce i děti jsou učeny dělat to samé. Učí děti sadismu, učí je zraňovat koně ochromující bolestí v hubě, bít je takovým způsobem, že cítí bolest, jak sportovci udávají. Taktně to nazývají ,,tresty´´.

Například během této soutěže, která byla dosti typická, byl vyřazen nejden sportovec kvůly chybám, hrubosti nebo surovosti. Všechno toto odporné chování je normou. Chci poznamenat, že toto byla docela běžná, oficiální soutěž podpořená Ruskou federací jezdeckého sportu.

Bití je docela běžná věc. Sportovci bijí koně při tréninku, aby zlomili jejich duši a donutili je skákat přes zatracené ,,namalované tyčky´´, bijí je před závodem, aby je rozjařili, bijí je během závodu a po závodu, aby je naložili do vozíku a přepravili pryč.

Stále a pořád dokola se musím prtát proč??? a stále a pořád nechápu

Alexandra Davydova

Thu, 02 Oct 2008 20:59:14 +0200

Koně miluji od dětství a netrpělivě jsem čekala, až budu moct začít chodit do jezdeckého klubu. Opravdu jsem chtěla být přítelkyní koní, ale když jsem začala brát lekce, komunikace s koňmi se přeměnila v konfortaci. Změnila jsem stáj, abych našla správnou cestu. Ale vždy jsem narazila na násilí a trestání koní. Všechno to bylo tak vzdálené od mých dětských snů, ale nevěděla jsem o jiné cestě.

Začala jsem s drezurou, ale potřebovala jsem koně, jak říkala má trenérka, slibného pro drezuru.

Spolokh byl velice š'tastný ve svých chlapeckých letech. Jeho rodiče byli z První koňské armádní farmy, ale jeho matka byla přivezena z otřesné malé farmy v Gatchině, kde se narodil. To ho zachránilo od strašného testování v 1,5 letech a brzkého zlomení. Do dvou let si poklidně vyrůstal. Jeho první majitel byl dosti loajální a nesnažil se ho rychle poddrobit a dosáhnout nějakých výsledků. To mu pomohlo v růstu a ve 4 letech byl již 173 cm vysoký. Do pěti let byl téměř nedotknutý a měl čas nabrat síly.

Ale v 5 letech byl poznamenán a jeho výška a vznešenost mu hrály na špatnou notu.

Koupila ho žena, vlastnící jezdecký klub v St. Petersburgu. Tato žena chtěla jen výsledky a nezáleželo jí na tom, jak jich dosáhne. Poprvé Spolokha jezdil jedem profesionální parkurový jezdec světové třídy. S ním kůň zakusil všechny metody používané v parkurovém skákání-všelijaké typy násilí během tréninku. Po několika závodech v něm majitelka klubu vyděla slibného koně a rozhodla se z něj udělat svou vlastní ozdobu. Ale v tom čase nic nevěděla, tak si pozvala světového mistra ve skákání, aby se stal jejím trenérem.

Jeho metody byli trochu odlišné od metod parkurových jezdců. Spolokh se ukázal být silným a neústupným koněm, nebylo lehké ho zdolat. Aby ho zdolali, jeho trenér vztoupil do jeho boxu ještě před tréninkem a zbil ho bičem. Na jeho těle můžete vidět ještě teď jizvy. Pracovali s ním s dvěma biči a udidlem. Jak říkají svědci, bylo strašné vidět trénink, kůň se vracel domů zbitý a celý mokrý. To způsobilo jeho naprostou nedůvěru v lidi. Výsledky, které majitelka chtěla, nebyli. Kůň byl zkažený. Dali ho zájemkyni, která chtěla být juniorskou jezdkyní. S ní měl trochu víc odpočinku a měl i nějaké výsledky- v jedné soutěži skončil na 2. místě. A kůň se dostal opět do rukou mistrů. Trenér byl již změněn. Nyní to byla žena, další parkurové jezdkyně světové třídy, tentokrát s jinou výstrojí. Její metody nebyly o nic méně kruté. Nezbyla ho již v boxe, ale nasazovala na něj udidlo, pevný martingal, ostré ostruhy a dva biče. Nědělala to dlouho, vždy jí vzdoroval, zhodil ji. Přetrvávalo to až do dne, kdy uhodil na její hlavu. Po půl hodině, kdy ho v hale nutila k divokému cvalu ji zhodil. Spadla ošklivě, zády na plot. Když koně chytili, příšerně ho bilo několik lidí vším, co se jim dostalo pod ruky. Pak se ho pokoušeli prodat, ale když lidé uslyšeli tuto hystorku, odpovídali, že nepotřebují cvoky. Kůň byl zanechán svému osudu, nekrmili ho, nečistili. Zkoušeli ho pronajímat nebo dát juniorům, ale vlekl se, zhazoval, nechtěl chodit sebraně.

A náhle, zavolali mojí ex-trenérce(znala ho předtím) a navrhli jí, aby si ho vzala. A ona si ho vzala s důvěrou ve mě. Když jsem poprvé vztoupila do jeho boxu, byla jsem šokována-nikdy jsem neviděla takového koně. Když někdo vztoupil do boxu, skočil ke zdy, vmáčkl se do rohu a začal se třást. Jak jsem dělala drezuru, pokoušela jsem se ho shromáždit. Bylo to něco neuvěřitelného, vždy odmítal, když jsem si vzala bič, uskočil a vlekl mě přes celou jízdárnu. Byla jsem hloupá, že jsem to zkoušela. Moje ex-trenérka říkala, že je to kvůli špatné dečce. Pracovali jsme dál. Musím podotknout, že jsme nepožívali žádné vyvazovací otěže. Pracovali jsme půl roku, až začal odporovat tak silně, že si na něj trenérka odmítala sednout a řekla ,, Sedělo na něm moc dobrých jezdců, takže odpor se stal jeho řemeslem.´´ Všichni mi říkali: ,,Na co ho potřebuješ, je to cvok.´´ Má trenérka mi zakázala ovládat ho na ohlávce, ale já jsem v tom pokračovala. Překvapivě se trenérka rozhodla změnit koně. Ale on už byl můj kůň, milovala jsem ho. Pochopila jsem, že sport je slepá ulička. Spolokhův stav mi otevřel oči. Všechno vycházelo z necitelnosi a krutosti.

Po čase, navzdory námitkám a protestům jiných sportovců, jsem získala názor, že lidé, kteří opravdu vědí, co říkají a kterým můžeš důvěřovat, jsou Alexandr a Lidia Nevzorovovi. Pozvali jsme je, aby si prohlídli našeho koně. To co jsme viděli na termografu nás šokovalo. Diagnoza zněla: vážné poškození krční páteře, kvůli pevnému martingalu a násilnému nutění k sebrání, a zanícené zádové svaly. Pochopila jsem, jakou bolestí trpěl kůň pokaždé, když jsem se ho pokoušela sebrat. Navzdory diagnoze, se moje trenérka držela stranou a pokoušela se ukázat, že Lydia vše zveličuje, že zde není žádný vážný problém. Ale já jsem věřila Nevzorovovým a zahájila léčení. Byla to měsíčná kůra, jak bylo doporučeno. Také jsem objednala sedlo. Ale kůň si, takřka, štastně-vymkl si nohu a měsíc se mohl jenom vodit. Dva měsíce jsem za ním chodila každý den jen proto, abych ho vzala na vzduch. Tady pochopil, že na něj nechci sedat a něco od něj požadovat. Bylo pro mně radostí s ním komunikovat. A když na něm bylo možné zase jezdit, hledala jsem různé výmluvy, bych se vyhla necitelné drezuře. Když tu nebyla trenérka, jezdila jsem na něm na ohlávce, jakkoliv jsem tím selhávala u ostatních sportovců. Ale nemusela jsem dlouho hledat. Potkala jsem Alexandra Nevzorova a po půl hodině jsem vše pochopila-cítila jsem se absolutně hotová. Změnila jsem stáj. A od té doby kůň nikdy nebyl trestán a nikdy nepocítil železo. Začali jsme nový život a on dostal nové jméno-Spolokh. Jeho jméno má cenu, znamená ,,výbuch, jiskra´´. Brzy se stal vůdcem stáda. miluje hříbatka, vždy si s nimi hraje a nikdy je neobtěžuje. Nepostrádá výběr mezi tím, aby byl venku nebo vevnitř.

Mým prvním cílem bylo dosáhnout vzájemného porozumění. To se zdálo být těžké a prvním cílem bylo odstranění strachu z biče. PO všem, co zažil byl jeho strach z biče panický, kdykoliv viděl bič, pokoušel se uninkout. Někdy jsem dokonce myslela, že je nemožné toho dosáhnout. Alexandr Nevzorov a Sergey Sumbaev my pomohli tento problém vyřešit. Řešení zabralo skoro 7 měsíců. Velmi dlouhý čas se mnou nechtěl komunikovat, vždy odcházel pryč a nevěřil mi. Otázka o udržení vztahu byla složitá, tak hluboký byl jeho strach a nedůvěra v lidi. Asi po půl roce ke mně začal přicházet a přestal se bát. Nyní je připravený chodil vedle mně s provazem i bez provazu. Nyní se Spolokhem pracujem na kordeu, což mu ve všech ohledech přináší radost.

Jenou naší velkou radostí je přirozené a nenucené sebrání. Ve sportu, s pomocí železa, to bylo nemožné, a nyní to udělá na požádanou!

Koně jsou velkorysá a ušlechtilá, stvoření. Po všechné té bolesti způsobené člověkem, jsou schopni zapomenout!

alexandra davydová

Nastia Grigorieva

Thu, 02 Oct 2008 20:56:37 +0200

Maurizio Patti

Thu, 02 Oct 2008 20:52:43 +0200

oficiální představitel NHE v Itálii

Elena Esina

Thu, 02 Oct 2008 20:46:13 +0200

Michael Bevilacqua

Wed, 01 Oct 2008 20:07:08 +0200

Oficiální representant NHE v Kanadě

Bylo poklidné léto v naší zemi. Mým prvním představením do světa koní bylo pozorování dvouletého hřebečka, kterého si koupil soused jen pro radost a na trénování. Kůň byl velice vystrašený ze šíleného lonžování a měl šrámy na zádi od biče. Když byl trénink u konce, stál jsem vždy na plotě jeho venkovního výběhu a pokoušel se mu dát mrkev. Nevěděl jsem nic o koních a jejich téninku, ale věděl jsem, že tento kň potřebuje přítele. Bylo mi 9.

Koně vždy zaujímal mou pozornost, ale nikdy jsem se pořádně nezabíval chozením do školy nebo braním lekcí jízdy. Prošel jsem vojnou, stal jsem se pilotem a dělal svou vlastní práci-bezpečnostní opatření proti špionáži a také jsem dělal bodygárda svěřeným klientům. Byl jsem velice unavený po dlouhých hodinách a času, kdy jsem byl pryč. Rozhodl jsem se udělat přestávku. A začal jsem chodit ke koním.

Mnoho jsem se naučil od různých lidí z různých stájí z celého světa, kteří mi sdělili své zkušenosti a osobní pochopení: chovatelé, drezurní, parkuroví, westernoví jezdci... Našel jsem několik starších lidí, kteří strávili hlavní část svého života s koňmi.

Po čase jsem přešel do sténinkových stájí, kde jsem viděl koně, na konci lonžovací otěže ve strachu a panice, připomělo mi to toho prvního koně, kterého jsem viděl. POzoroval jsem s zkoušel pochopit trénink, naučil jsem se to, ale odmítal jsem se to dělat. Bez toho abych znal vědní hldiska nebo fyzické důvody, odmítal jsem ježdění s udidlem. Držel jsem se vlastní intuice a usudku z pohledu do tváře koně. Jako mnoho jiných, našel jsem alternativu v Parrelim.Dokonce i tady bylo negativní použití síli, které jsem používal práve v levelu 1. Nedržel jsem se norem, neřídil jsem se podle ostatních lidí. Ale poté, co se mi podařilo uklidnit některé ,,bláznivé´´ koně a lidé to viděli, začali mně žádat, abych začal jejich koně trénovat. Lidé se mně často ptali, jak to dělám, ale byl jsem v koncích, když jsem jim měl dát konkrétní odpověď! Každý kůň byl osobnost. Neměl jsem žádnou specifickou tréninkovou metodu. Bylo pro mě důležité najít cestu, jak sám pracovat s koněm. Žádné publikum. Žádné rozptylování. Práce byla tichá a klidně jsem ukazoval koni, co po něm chci.

Čelil jsem problému, že majitelé koní s nimi nepracovali stejným způsobem, jak jsem s nimi pracoval nebo choval já. Koně mohly být dobří se mnou, ale časem ne s jejich majiteli, kteří byli součástí života ve stáji. Poté, co jsem se naučil standartním postupům, sledoval mnoho dalších způsobů, a pracoval svou vlastní cestou, která byla nedotknutelná, cítil jsem, že se vše vrátilo k bodu, kde jsem začal. Cítil jsem, že opravdu nic nevím. A potom jsem skrz Lydyu oběvil Nevzorovovu Haute Ecole.

Možná mi připoměli důležitost vztahu mezi člověkem a koněm. V ten den zmizelo ze světa všechno a zůstal jsem jen já a koně. Když vidím, co kůň může všechno dát, nebo když jsem obklopen převládajícím smíšlením koňského světa, cítim se jako nějaký spojním mezi dvěma světy.

Opravdové umění

Sat, 27 Sep 2008 12:00:49 +0200

Jennifer Ryan

Wed, 24 Sep 2008 21:02:29 +0200

Představitelka NHE v Texasu, USA